V pátek 21. března 2025 se studenti 2. ročníku zúčastnili exkurze do Prahy, kde mohli navštívit Národní muzeum, Státní operu, nebo Stavovské divadlo a nakonec Národní divadlo. Zde jejich program završilo zhlédnutí představení Kytice.
V osm hodin ráno jsme se sešli na autobusovém nádraží v Domažlicích, odkud jsme plní sil a očekávání z nabitého kulturního programu vyrazili do našeho hlavního města. Program jsme zahájili návštěvou Národního muzea, v jehož rozsáhlých a různorodých expozicích si každý přišel na své. Měli jsme možnost nahlédnout do pravěku, pozorovat evoluci nebo také zavítat do nově otevřené expozice dějin 20. století. Poté jsme zavítali do prostor Státní opery či Stavovského divadla, kde nás zkušení průvodci seznámili s historií budov.
Ve večerních hodinách nás čekal zlatý hřeb večera – Národní divadlo a představení Kytice. Setkali jsme se před majestátní budovou a po vkročení do jejích útrob jsme zůstali ohromeni jejími interiéry. Před začátkem představení jsme měli možnost projít si divadlo a prohlédnout si například základní kameny.
Všichni jsme si uvědomovali slavnostní atmosféru večera, a tak jsme se snažili, aby i naše oblečení odpovídalo významu této kulturní události. Usazeni jsme byli úplně nahoře ve druhé galerii. Nejprve jsme byli trochu zaskočení, zejména ti z nás, kteří mají strach z výšek. Nakonec se však ukázalo, že to byla skvělá místa – měli jsme jedinečný výhled na celé divadlo a mohli nechat na sebe působit kouzlo tohoto historického prostoru. Obdivovali jsme krásu výzdoby sálu, impozantní lustr a nádherný strop s múzami. Jediné, co nás trochu mrzelo, bylo, že jsme neviděli Hynaisovu oponu.
Celé představení se skládalo z osmi balad. Jelikož jsme se tvorbou Karla Jaromíra Erbena zabývali nedávno ve škole, měli jsme příběhy v živé paměti, což nám pomohlo lépe porozumět ději. V následujícím týdnu ve škole jsme se shodli, že se nám nejvíce líbily balady Vodník a Svatební košile.
Po skončení tohoto neuvěřitelného zážitku následoval dlouhý a zasloužený potlesk. Pak už nás čekala jen cesta domů, která proběhla bez problémů, a do Domažlic jsme se vrátili kolem půlnoci. Jedinečný večer v historické budově Národního divadla je pro nás nezapomenutelným zážitkem. Už teď se těšíme na další kulturní událost, která nás čeká příště.
Kateřina Kugelová a Kateřina Roučková, třída 2.4
