Historie školy

150 let slavných i chmurných okamžiků

1871–1918

Historie domažlického gymnázia začala povolením rakouského ministra kultu a vyučování z 10. června 1871.

Zastupitelstvo královského města Domažlice pak 26. června téhož roku schválilo zřizovací listinu, která stanovila zřízení 1. třídy nižšího reálného gymnázia od školního roku 1871/72. V červnu 1879 se uskutečnily první maturity.

Domažlice získaly nejmodernější typ školy ve své době. Vedle klasických jazyků se zde vyučoval i moderní světový jazyk – francouzština. Zvýrazněn byl i počet hodin přírodních věd a kreslení, tedy příprava pro možné studium univerzitní v klasickém i technickém duchu.

1871–1918

1918–1939

Meziválečné období bylo spojeno s ředitelským působením PhDr. Emanuela Strejčka, jedné z nejvýraznějších osobností gymnázia. Ten proslul svým pedagogickým, intelektuálním a organizačním taktem i hluboce kultivovaným a kulturním rozhledem.

Vznik samostatného československého státu přinesl také velké změny k lepšímu týkající se dívek. Dříve jich nesmělo být ve třídě více než 5 %, a aby se jim studium ještě více ztížilo, musely na konci každého pololetí skládat zkoušky ze všech předmětů. Brzy do pedagogického sboru nastoupila také první profesorka. Marie Křtínová zde ve školním roce 1921/22 vyučovala dějepis a zeměpis. Koncem 30. let vyučovalo na domažlickém gymnáziu již pět žen a počet studujících dívek se nadále zvyšoval.

1918–1939

1939–1945

Ihned po okupaci přišlo gymnázium o svoji budovu na Chodském náměstí, byl v ní ubytován dělostřelecký oddíl. Provizorně se vyučovalo, kde se dalo, po celých Domažlicích. Malým zábleskem radosti bylo udělení čestného názvu Reálné gymnázium Jindřicha Šimona Baara, k němuž došlo 20. září 1939.

Z výuky musela zmizet všechna z nacistického hlediska nežádoucí témata a k přijetí na školu nestačilo jen úspěšně složit přijímací zkoušky, ale v souvislosti s norimberskými rasovými zákony musel každý uchazeč o studium předložit osvědčení o tzv. árijském (nežidovském) původu.

Profesoři, kteří před okupací dávali najevo své vlastenecké smýšlení, byli předčasně penzionováni. Během celé války pak bylo pozatýkáno a odvezeno do koncentračního tábora Flossenbürg ještě několik gymnazistů a učitelů.

1939–1945

1945–1948

Přišel počátek května 1945 a celé Chodsko se díky americkým jednotkám mohlo opět svobodně nadechnout. Také domažlické gymnázium pokračovalo s novou energií v plnění svého poslání. Vše ale změnily události z února 1948

1945–1948

1948–1989

Již v dubnu 1948 byl vydán zákon o jednotné škole, podle kterého mělo být vzdělávání všech žáků do 15 let společné. Proto došlo k postupnému zredukování osmiletého gymnázia na čtyřleté. Domažlické gymnázium o 5 let déle splynulo s jedenáctiletou střední školou a později se střední všeobecně vzdělávací školou.

Rychle a centrálně se také měnila náplň především humanitních předmětů, aby vyhovovala komunistické ideologii. Učitelé s nepohodlnými názory byli předčasně penzionováni, přeloženi nebo propuštěni a posláni do výroby. Studenti chodili na různé brigády, zejména do zemědělství, a to nejen ve svém volném čase, ale také místo vyučování.

„Dobrovolně povinná“ byla také účast na nejrůznějších politických shromážděních, manifestacích a oslavách. Na každé střední škole byla založena nejen základní organizace komunistické strany, ale také organizace Československého svazu mládeže (členství v ČSM bylo nepsanou podmínkou pro přijetí na vysokou školu). V Domažlicích v té době došlo k výraznému poklesu počtu studentů, v roce 1952–1953 jich zde studovalo 121, tedy nejnižší počet v historii školy.

Politické uvolnění v roce 1968 přineslo obnovení gymnaziální tradice. Bylo opět zřízeno čtyřleté gymnázium, které 31. ledna 1969 na slavnostním večeru ke 100. výročí narození našeho patrona převzalo zpět čestný název Gymnázium Jindřicha Šimona Baara, což byla na dlouhá léta poslední radostná událost. Začala tzv. normalizace a bylo po nadějích na společenské změny.

1948–1989

1989–současnost

Po pádu socialistického režimu se školy konečně přestaly věnovat politice a soustředily se na to, k čemu jsou určeny. Naše gymnázium od té doby prošlo několika estetickými i organizačními změnami. Za ty architektonicky nejvýznamnější můžeme v poslední době považovat rekonstrukci tunelu propojujícího budovu A a C a kompletní modernizaci školních laboratoří.

Naše škola od devadesátých let také navázala hned několik mezinárodních spoluprací. Za zmínku stojí úspěšná česko-německá divadelní představení připravená společně se studenty z gymnázia v Regensburgu, pravidelně konané výměnné pobyty se školou ve Francii a Belgii a zapojení do mezinárodního projektu Comenius.

Oblíbenými se v posledních letech staly komponované pořady, v nichž se hrané scénky střídají s mluveným slovem a faktografickými údaji. První pořad tohoto typu byl v roce 2014 věnován stému výročí rozpoutání první světové války a tím posledním jsme oslavili 150. výročí založení školy.

Naše gymnázium také ctí studentské tradice. Každoročně pořádáme pestrý majálesový průvod, vánoční besídku a pochod Lenochod. Tyto akce jsou určeny nejen studentům, ale i široké veřejnosti. Pravidelně probíhají letní sportovně turistické kurzy v evropských přímořských střediscích a zimní lyžařské kurzy na Šumavě, v Krkonoších a v posledních létech i v Alpách. Velkým přínosem pro naše gymnázium bylo započetí výuky robotiky a v pořádání letního kempu Ardiuno ve spolupráci s Fakultou aplikovaných věd ZČU.

1989–současnost