Třída 2.4 a 6.8
V úterý 20. 9. se naše třída zúčastnila exkurze do městečka Terezín, které se nachází v severních Čechách. Na první pohled působí klidně a člověk, který nemá ponětí o tom, co se zde odehrávalo, by zřejmě místo označil za pěkné. Ale jak to tak bývá, historie mění pohled člověka na svět. Každý, kdo alespoň jen trochu poslouchal ve škole při hodinách dějepisu, ví, že je toto místo spojené s utlačováním Židů za druhé světové války.
Terezín je v podstatě pevnostní město, skládající se z velké a malé pevnosti. My jsme nejprve navštívili tu velkou, kde kdysi bývalo ono židovské ghetto. Absolvovali jsme přednášku, kde nás přednášející uvedl do historie Terezína. Dále jsme měli možnost prohlédnout si samotné prostory. Nejvíce mě asi zaujaly obrázky, které malovaly židovské děti a mohly tak na chvíli uniknout ze strašlivé reality, již musely snášet. Některé výkresy byly veselé, jiné zas zobrazovaly skutečný, nelehký život v ghettu. Zarazila mě i čísla osob, které útrapy spojené s ghettem nepřežily.
Zajímavá byla i malá pevnost, do které jsme zavítali odpoledne. Z výkladu průvodce si pamatuji hlavně příběh Gavrila Principa, jenž si zde odpykával trest za spáchaný atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘Este v roce 1914. Věznice však plnila svůj účel i za druhé světové války, kdy prostory využívali nacisté k věznění „nepohodlných osob“. Podmínky ve věznici byly strašné, možná nejhorší byly malé prostory, kde museli vězni být někdy i v dvojnásobném počtu, než na který byly místnosti stavěné. Zpříjemněním děsivé minulosti byla cesta tunelem, jenž měl v raných počátcích sloužit jako úniková cesta.
Návštěva Terezína jistě stojí za to. Není veselá, ale pro mě nakonec ani nebyla tak depresivní, jak jsem se obávala. Jsem ráda i za průvodce a přednášející, kteří udělali vše pro to, aby nás prohlídka bavila a zároveň nám ukázala, že život v této době nebyl ani trochu jednoduchý.
Autorka: studentka 2.4, foto: M. Svobodová
