V pondělí 22. 6. 2026 jsme se v 8:00 sešli u gymnázia. Třída 4.8, pan učitel Stýskal a paní učitelka Proková stáli s krosnami na zádech a byli připraveni vyrazit za dobrodružstvím i přežíváním v přírodě.
Přibližně třináctikilometrová trasa s plnou polní nám dala zabrat. Díky pravidelným přestávkám jsme ale vždy doplnili energii a mohli pokračovat v cestě. Jakmile jsme dorazili na místo, přijal nás pan instruktor Amar Ibrahim za své vlastní děti a my jsme dostali povolení říkat mu mami. Než jsme se nadáli, přišlo rozdělávání ohně, sbírání dřeva vaření lesního čaje a polévky, abychom přežili. Při sbírání dřeva nás lehce zchladil déšť, ale naše přístřešky byly pevně postavené a vydržely nešvary počasí.
Ještě onen první den nás Amar naučil, jak rozdělat oheň hned 10 způsoby. Poté následoval čas, kdy jsme si to sami mohli vyzkoušet, a k našemu údivu to bylo docela jednoduché. Po večeři, kterou jsme uvařili vlastními silami, nastal volný program. Pro vodu jsme si chodili asi tři minuty od tábora a měli jsme suchý záchod. Druhý den (v úterý) ráno jsme se probudili díky slunečnímu svitu už v 6:30 a připravili jsme oheň na čaj. Amar nás naučil, jak filtrovat vodu. Tentýž den vystřídala pana Stýskala naše třídní učitelka, paní Zelenková.
Na oběd jsme se vydali asi 7 kilometrů do lesa, kde jsme dostali vojenské balíčky s jídlem. Po návratu jsme se učili střílet z luku, vzduchovky, foukačky a praku. Ve středu ráno jsme se sbalili, nasnídali a odešli zpátky ke škole. Kurz přežití (aneb podle Amara přežrání), kde jsme prý snědli o 90 % více jídla než lidi na běžném kurzu jsme i přes menší prohřešky, přežili. Moc se nám to líbilo a nikdy na tuto zkušenost nezapomeneme.
Autorky: Klára Vokounová a Adriana Raková, 4.8
